Vyrůstali jste v 50-tých, 60-tých, 70-tých létech....??? Jak jste to VŮBEC přežili???
1, auta neměla bezpečnostní pásy, opěrky hlavy a ŽÁDNÝ airbag
2, na zadním sedadle bylo VESELO a né nebezpečno
3, dětské postýlky a hračky byly barevné a natřené jedovatými nebo přinejmenším pochybnými laky
4, neexistovali žádné dětské pojistky na zásuvkách, dveřích aut, dózach s léky a chemických čisticích prostředcích
5, na kole se jezdilo BEZ helmy
6, pili jsme vodu ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů a ne minerálku ze sterilních láhvi
7, Stavěli jsme motokáry a ti z nás, kteří měli štěstí, že měli u domu asfaltovou silnici, zkoušeli lámat rychlostní rekordy...aby potom eventuelně v polovině zjístili, že zapoměli na brzdu.......po několika nehodách byl i tento problém - většinou - vyřešen
8, směli jsme ven jen s jednou podmínkou - že budeme do tmy zase doma.....neexistovali mobilní telefony, nikdo nevěděl kde jsme a co děláme...NEUVĚŘITELNÉ
9, školní vyučování bylo pouze dopoledné a na oběd jsme byli doma
10, měli jsme modřiny, odřená kolena, zlámané kosti a někdy taky vyražené zuby, ale nikdy...nikdy nebyl kvůli tomu někdo obviněn - i když došlo k neshodám a rvačkám......NIKDO NEBYL VINEN, JEN MY SAMI
11, jedli jsme sladkosti, chleby s máslem...pili jsme nápoje se skutečným cukrem a nikdy jsme neměli problémy s nadváhou.....protože jsme byli pořád VENKU v POHYBU a AKTÍVNI
12, dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu...pili jsme ze stejné sklenice...a nikdo proto neonemocněl nebo nezemřel
13, neměli jsme Playstations, Nintendo 64, videohry, 99 televizních kanálu, videa, Dolby Surround, počítače, mobilní telefony nebo internet......MĚLI JSME KAMARÁDY
14, směli jsme ven, pěšky nebo na kole, navštívit kamarády, i když bydleli několik kilometrů daleko.........zaklepat na dveře a nebo i jednoduše bez zaklepání vejit do domu a hrát si s nimi
15, ano venku, v tom nebezpečném světě!!! A DOCELA SAMI!!! Jak jen to bylo možné? Hrali jsme fotbal na jednu branku a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nezbořil se proto svět!
16, někteří žáci nebyli možná tak dobří, jako jiní a když zůstali sedět, tak prostě opakovali jeden rok.....NIKDO nebyl proto posílán k psychiatrům nebo psychologům...........NIKDO neměl dislexii, problémy s koncentrací, nikdo nebyl hyperaktivní.....Prostě si jenom zopakovali jeden rok....KAŽDÝ DOSTAL SVOJI ŠANCI.
17, Měli jsme volnost.....a čas na hraní, úspěchy, neúspěchy, úkoly..... A UČILI JSME SE S TÍM ŽÍT
zůstává nezodpovězená otázka:....jak jsme tohle všechno mohli PŘEŽÍT???
a především:....jak jsme přitom mohli rozvíjet naši OSOBNOST
HLUPÁCI možna řeknou a to ŘEKNOU, že to byla NUDA, nic pro ně,.......ale řekněte sami.....NEBYLI JSME ŠŤASTNÍ????? ........... JÁ ano.